Mám hodnou kolegyni,co se se mnou často o něco dělí.Nabídne mi bombon a já si vezmu jeden,abych neurazila a zároveň jí neužírala...vždycky mi vynadá a nasype plnou hrst...směje se mi,že jsem hrozná upejpavka....a v tom ke mně přišla myšlenka,poselství,které mi poslal někdo z hůry...
"Neboj se přijímat od druhých. Neodmítej jejich nabídku. Dokud se nenaučíš přijímat od druhých aniž by sis to vyčítala,tak nikdy nebudeš nic mít. Dokud nebudeš zisk brát jako samozřejmost,jako součást života,tak nikdy nepřijde bohatství.Budeš se stále mlít v kruhu problémů a nedostatků. Stejně tak neodmítej pomoc a neboj se o pomoc si říct. Nemůže přijít pomoc odnikud,když jí podvědomě odmítáš a bojíš se jí přijmout. Ale v první řadě se zbav strachu...přestaň se bát. Když se bojíš,sevřeš svojí duši do neprodyšného obalu a nepronikne k tobě světlo,naděje a pomoc. Bojíš se strachu,který vzniká v tvé hlavě a vytváříš cestičky,aby se obavy naplnily. Pak si říkáš,že jsi to věděla. Bodejť bys nevěděla,když tvůj myšlenkový kolotoč podvědomí říká,jak špatné všechno má být. Změň své myšlení,svůj přístup a své očekávání. Změň a pochop podstatu svého život."
Zanedlouho poté jsem propadla těžkému negativismu a proplakala řádků dní nad svým neutěšeným životem. Začala jsem se modlit,že potřebuju peníze....získala jsem je....že potřebuju ušetřit peníze za benzin....ušetřila jsem je (pohmoždila jsem si nohu a nejela do práce)....že si potřebuji odpočinout....odpočívám (s malíčkem)...myšlenky přišly,řešení se našlo,ale není ideální ani jedno....půjčka od přátel a zranění, nejsou tím správným způsobem realizace svých přání....vnitřní změna prostě přijít musí,jinak se nezmění nic zásadně.
PRACUJ,USMÍVEJ SE A O VŠEM MYSLI POZITIVNĚ!
